Vcelku brzo odpoledne jsme se sešly na nádraží (kde taky jinde). I Esk dorazila přesně načas (pro ty, kdo neznají Eskiny příchody: toto je vyjádření nejvyššího obdivu).
Po tříhodinovém pobytu v potní lázní jsme dorazily do občerstvovací stanice u bojkovického nádraží (kdo by si nedal velkou kofču, když stojí 13korun..). Nakonec jsme se ale odhodlaly zvednout ze schodů. Trošku jsme se prošly po obci (cesta tam a zase zpátky) , a pak po značce červená, která byla hned naproti výchozímu bodu, jsme se vydrápaly do prvního krpálu k bojkovickému zámku (Nový Světlov). To make a photos a dál hledat místečko na spaní. Hned, jak se zešeřilo, jsme opustily cestu a našly „rovinku“ pro stan. Všude kolem nás jsme měly hromady malinkatých společníků. Dobře byl slyšitelný pohyb jejich malinkatých nožiček, jak běhají po suchém listí (hudba lesa). Přesto se našli 2 stateční, kteří chtěli spát venku (toť Arvika a Esk). Jaké myslíte, že nás čekalo probuzení?
„Ááá, mravencí!“ Vykouknem ze stanu a co nevidíme. Arvika stojí, rychle se souká ze spacáku a kolem ní na igelitu spousta mravenců (promiň Arvi, ale tohle tu nemohlo chybět..). Rychle se sbalit a šupajdíme o kousek dál na snídu..(buchtičky, čajík). A teď hlavní bod našeho výletu – pochod do Květné a ještě dál. Kopečky, kopce, hory. 12:00 o polední pauze poobědvat zmrzku značky Fajn u motorestu (Mambo je fuj, všichni ho statečně dojí, pak následuje ještě lískooříškový kornout Princ. Ty šikovnější si daly Prince i jako první chod.. ), natočit vodu na záchodcích a hurá do dalšího stoupání. Chvíli po silnici, nádherné výhledy do krajiny, sluníčko; na Lopenickém sedle už všichni mají solné mapy na tričkách; stoupání na Velký Lopeník z té lepší strany. 15:30 na Lopeníku nás překvapí nová rozhledna (na puťáku v roce 2002 tu byl pouze základní kámen a peníze na rozhlednu v nedohlednu). Chlebíky, zelenina, pomazánkové máslo, oplatečky, a pak výhled z rozhledny (Kapka vytahuje bublifuk a bubliny létají na nás a některé občas i do dálky). Balíme a pádííme dolů stezičkou z druhé strany Lopeníku stezičkou s velkým úhlem přenížení dolů. Chytit se stromu, nezakopnout. Pod horou říčka a hygiena – vyčistit zoubky, umýt obličej, Rybka s Miridy si dokonce myjí nohy.. Pocit čistoty ale mizí po deseti minutách s baťohem na zádech (kdo by to byl řek?). Nad Květnou se rozhodujeme pro bonus trek = vylézt ještě na Velkou Javořinu. Snad  50% stoupání(kdo tomu nevěří, ať tam běží, ale to moc nedoporučuju..), všechny totálně červené, zpocené, udýchané. V půlce musíme udělat pauzu pro popadnutí dechu, a pak znovu. Po cestě nahotu pár udivených (co je to za blázny, kteří se o půl sedmé začli drápat zrovna sem, no kdo jiný než pár Vyrion..). Šeří se, ale jsme tu, máme ten krpál za sebou, uf.. Stromy mění barvu listí z jasně zelené do tajuplné bílé a na zemi kolem nás je spousta rozkvetlých petrklíčů. Nikde ale žádné rovné místo, takže musíme ještě kus popojít (už cítím puchýře). Nakonec přece jen, takže odbočíme z cesty. Dnes tu nejsou mravenečci, ale ostružinky (tyto rostliny jsou mnohem agresivnější než mravenci a to hlavně za tmy). Kolem projely dvě, tři auta, a tak jsme musely ztlumit baterky na minimum. Dnes jsme postavily stan jen pro tři. Kapka se rozhodla spát venku. Arvika uvařila těstovinky (mňam), a pak, těsně před spaním, jsme doplnily ztrátu soli (brambůrky z báru v Květné). Chvíli nás pak ještě rušilo štěkání nějakého příslušníka vysoké zvěře, ale i tak jsme brzo usly.
Další den brzké vstávání a snídaně až za  vrcholem Javořiny, ale zato jsme si ji pořádně užily, pěkně u hranic (doufám,že je na internetu fotka s Esk, co kráčí přes Pozor! Státní hranice). Máme před sebou klesání a jen asi šestnáct kilometrů, i tak to nebude zrovna med. Tři kilometry vesnicí v údolí sotva taháme nohy, dokáže nás rozhodit každý vyšší obrubník, každý hrbol na chodníku. A co se nestane, poslední půl kilometr cesty k vlaku se musíme štrachat zase do kopce. Avšak naše námaha je odměněna. Stíháme ne ten dřívější vlak, kterým jsme chtěly jet (zvlášť Kapka), ale ten ještě dřívější. Jíme až ve vlaku, jsme unavené, ale šťastné.
A závěr? Bylo to fakt super, už hodně dlouho jsem se tak nezasmála a hódně dlouho jsem tak dlouho nešla. Musíme to určitě zopakovat. Všem dík.
P.s.:Ještě se na Vás (Rybku, Arviku, Kapku, Miridy a Esk), jestli máte nějaký další zážitek nebo poznámku k našemu minipuťáku nebo zápisu, využijte komentáře.