Mangala 2006 - tábor skautek na Lipnici

Milá děvčata,
jsem si jistá, že jste rodičům a kamarádům příběh našeho táborového dobrodružství popsaly do nejpodrobnějších detailů, přesto si neodpustím malé shrnutí ... toto přijde vhod třeba těm, které se tábora nemohly zúčastnit či těm, které skolila nemoc nebo vyrážely do ciziny; možná i pro návštěvy, které jen nakoukly do dění na Lipnici a teď jistě prahnou po tom zjistit, jak to všechno dopadlo.

Táborový příběh následoval osudy indického maharádžovství Mangala, v němž vládl moudrý a dobrý Mahan. Když jeho překrásná žena Gaurí porodila syna Arhata, celá země doufala, že v něm naleznou stejně spravedlivého panovníka, jakým byl jeho otec. Mahanův bratr Naga však indickému lidu schystal jinou budoucnost ... po Mahanově tragické smrti při lovu bílých tygrů, pojal Gaurí za ženu a stal se oficiálním vládcem Mangaly do doby, kdy by Arhat dosáhl plnoletosti. Naga však nezapřel charakter, který mu byl předurčen již jeho jménem, které znamenalo "had", a zaprodal celou zemi Angličanům výměnou za příslib vlivného postavení v zemi a nekonečného mění, které měl za svoji podlost a sobeckost od "kolonizátorů" získat. V cestě uskutečnit jeho zrádný plán však stál Arhat, statečná a na ženu vcelku pokroková Gaurí a konečně indický lid! Angličané se rojili ze všech stran a na ovzduší v zemi indické to bylo čím dál více znát ... zákaz hazardu - národní indické zábavy, anglický "ham and eggs" jídelníček, modré uniformy s ústy plnými rozkazů směřující k indickému lidu. Po období smířlivosti s novou autoritou se však Mangalou přehnala vlna odporu proti nezvaným velitelům a indický lid houževnatě bojoval za znovunabytí svobody a starých řádů ve svém maharádžovství. Byť to bylo nesnadné, Indové věrní památce starého maharádži osvobodili Arhata z vězení,  Angličany donutili jejich vlastními zbraněmi (soudky se střelným prachem) opustit okupované území a nakonec vyvolili ze svých řad i vhodné (ty nejbohatší) ženy pro mladého nástupníka maharádžovského trůnu. Zazvonil zvonec a kouzelnému táboru s vůní východu byl konec.

I když je příběh tahounem jednadvaceti táborových dnů, zabírá jen zlomek času ... co se děje, když se zrovinka nepohřbívá Mahan na hranici, zrádcové nesplítají proradné plány, neprobíhají slavnostní obřady, svatby či zkoušky dospělosti?
Jsem přesvědčená, že zápisy z jednotlivých táborových dnů z pohledu účastnic tábora by se daly poskládat do dobrodružného best-seller ... to ovšem nechám na mladých ambiciózních editorech z Vyrion. Za sebe alespoň přikládám heslovitý výčet těch nejzajímavějších okamžiků tábora, aby se Vám lépe vzpomínalo!!!
holub ... ne, Pepa! a traperský přepad; úkoly sedmi čaker; eleganci každé Indce dodá sukně a polosárí v kmenových barvách; přijeli trhovci - holky jde se utrácet; hodiny jógy pro duševní i fyzickou vyrovnanost; ranní uctívačky Jamuny, Ganéši a Indri; tajné zprávy moderního Arhata v digitálním formátu; pošťácká bojovka; Cepínkova rozesmátátá hlavička;  převrácený den, kdy jsme byly "holky zelený"; koníci a Jindřich VIII.; indická kuchyně na ohni a v kotlíku; sanskrt - a pak, že je čeština složitá!; noční obloha a gelové svíčky; slavnosti světel; 13 starejch lotrasů; plk Smith a jeho věrný poručík Džej Džej; svačina v lavórku; nová krásná a padnoucí oddílová jména; úspěšné plnitelky zkoušek Orlích per; kola, kola a zase kola; rozmary bohů, a že jich mají v Indii na tisíce!; stanům veta - ať žijí týpka a my v nich; bazarové podsady ... zlatá polínka!;  závěrečná "kruhová" bojovka; odpoledne s mladým vedením; noční pouť na Baronku

Na závěr by se hodilo zkomentovat organizační stránku tábora - pro toho, komu toto téma nepřipadá zajímavé, nechť se touto cestou alespoň poučí, co vše jedno takové léto Vyriony a jejich blízké stojí.
Tábory na Lipnici probíhaly ve dvou turnusech. Světlušky jely letos na prvních 14 dní prázdnin, skautky pak navázaly svými třemi týdny. Oběma táborům předcházela 5i denní stavěčka, kdy se do fungujícího stavu muselo přeměnit celé tábořiště. Bouračku pak zvládly skautky s vedením bez extra časových prodlužek. Během tábora jsme se těšily z překrásného počasí, někdy možná až moc překrásného! Nezalekly jsme se občasných bolístek či nevolností účastnic táborů, plateb za odvoz odpadků, problémů s uskladněním týpkových tyčí (momentálně si pohodlně leží na sádkách v Lipnici), stresů z prodloužení nájemní smlouvy na pozemek, kde táboříme (dle paní úřednice z OÚ Český Rudolec je na to dost času a celá věc se bude otevírat opět příští rok), pravidelných výprav pro proviant a poštu, odborných oprav na byciklech ... a nakonec jsme si vyzkoušely, že jedenáctý bod skautského zákona Skautka je nepromokavá zřejmě platí! - nebo bych snad měla napsat: Vyriona není z cukru?! Díky akčnímu týmu proběhlo v Brně na klubovně velké sušení a vše je již uloženo v perfektním stavu zpět ve skladu. K těmto stěžejním bodům by se hodilo připojit ještě spousta důležitých maličkostí a ocenit mnohé neoddiskutovatelné zásluhy, ale snad všichni ví, že ať to stojí, co to stojí, děláme to rádi a občas je to i dosti kvalitní posilovna zadarmo!
 
Mé velké díky letí i ke všem rodičům, co se starali o to, abychom měly na táboře dost zavařenin, ovoce a zeleniny, buchet, papírů a náhradních duší. Dále Alešovi, co s námi bojoval na konci tábora s nepřízní počasí, Rikovi za převoz všech těch krámů, co na táboře potřebujeme, všem návštěvám za to, že se na nás přijely podívat a potěšit nás. V neposlední řadě veškerému indickému božstvu, co při nás stálo a nedovolilo, že se na táboře stalo něco závažného, nepřekonatelného, neřešitelného.

Milí čtenáři, dovolte mi skončit řečnickou otázkou: "Co asi přinese tábor v roce 2007?"