Velikonoční výprava skautek

Pravidla vařící soutěže: Vařička pravidla

Mlha se zvedala pomalu, jako by si nebyla jistá, jestli nás má pustit dál. Každý krok do zóny působil nepřirozeně — stromy se ohýbaly v tichu, které nebylo prázdné, a barvy kolem nás byly až bolestivě živé. Přístroje selhávaly, čas se rozpadal na útržky a my začali pochybovat i o vlastních vzpomínkách. Výprava, která měla být vědecká, se změnila v tichý boj se sebou samými. Každý z nás v té podivné krajině něco ztrácel — jistotu, identitu, hranici mezi tím, co je skutečné, a tím, co nás jen odráží zpět. A čím hlouběji jsme šli, tím víc jsme si uvědomovali, že zóna nás nezkoumá… ale přepisuje.